Ruština – řeč s nezaměnitelným přízvukem
Ruština patří do indoevropské jazykové rodiny a je nejpoužívanějším slovanským jazykem. Její kořeny sahají do 10. století. Uvádí se, že rusky dnes mluví přibližně 278 milionů mluvčích. Díky svému politickému významu je jedním z šesti úředních jazyků OSN.
Nejprve trocha geolingvistické teorie
Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, v Abcházii a Jižní Osetii a v moldavských oblastech Gazausko a Podněstří.
Ruské menšiny a s nimi i jejich mateřština ovšem žijí i na Ukrajině, v Pobaltí, Uzbekistánu nebo Izraeli. Jde o velké ruské komunity za hranicemi Ruska.
V České republice žije přibližně 25 tisíc Rusů – nejvíce jich je v Praze, Karlových Varech a v Brně. Podle informací z oficiálního webu vlády ČR je dnes „ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji a politickou orientací“. Máte stejnou zkušenost?
Ruština, její literatura a kultura se dá, stejně jako jakýkoliv jiný jazyk, studovat. Filologická disciplína zabývající se studiem ruského jazyka, literatury a dějin Ruské federace se nazývá rusistika.
Typické písmo i výslovnost
Ruština ke svému zápisu používá azbuku. Ta vznikla z původní cyrilice a dnes má 33 písmen. Vedle 10 samohlásek a 21 souhlásek má navíc dvě písmena bez hláskového významu, tzv. měkký a tvrdý znak.
Dalším typickým rysem je přízvuk. Ten je v ruštině charakteristický svou silou a dynamikou. Proč tomu tak je? Na rozdíl od češtiny, která má stálý přízvuk vždy na první slabice slova nebo v případě předložkového spojení na předložce, je v ruštině přízvuk volný – v různých slovech tedy může být na různé slabice. Navíc je pohyblivý, což znamená, že v rámci odlišných tvarů téhož slova nemusí být vždy na stejném místě. Přízvučné slabiky Rusové vyslovují vždy energicky, v důsledku čehož znějí ostatní slabiky redukovaně, což je další aspekt, díky němuž je ruský přízvuk nezaměnitelný.
Tři zajímavosti o ruštině
- V porovnání s češtinou má ruština přibližně dvojnásobek slov. Největší český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, obsahuje zhruba 250 tisíc hesel. Ruština má kolem 500 tisíc slov a je rodným jazykem světově proslulých spisovatelů Puškina, Čechova, Tolstého, Pasternaka nebo Solženicyna.
- Po dominantní angličtině a druhé němčině je ruština třetím nejobvyklejším cizím jazykem, který se u nás vyučuje na základních školách. Jak dokazují čísla Českého statistického úřadu, obliba ruštiny jako volitelného cizího jazyka u žáků v posledních 15 letech strmě stoupla. Zatímco ve školním roce 2007/2008 se na základních školách podle ČSÚ učilo rusky zhruba 1,3 procenta dětí, v roce 2018 to bylo už 6,6 procenta.
- V Moskvě funguje od roku 1966 Státní institut ruského jazyka A. S. Puškina. Špičkoví vysokoškolští lektoři a pedagogové tu podle nejnovější metodologie a nejaktuálnějších trendů vyučují zahraniční studenty ruštinu. Mimo to také vzdělávají lektory a učitele ruštiny a ukazují jim možnosti, jak efektivně učit ruský jazyk. Studovat v této státní instituci lze formou řádného vysokoškolského studia i formou stáží nebo jazykových kurzů.
Stejná slova s jiným významem
Čeština s ruštinou má řadu výrazů, které sice stejně znějí, ale liší se významem. Je tedy dobré vědět, že pro neruštináře má ruština připravena různá jazyková úskalí.
Zde je několik příkladů nenápadných lingvistických nástrah:
- „Vůně“ rusky znamená „smrad“. „Zápach“ naopak znamená „vůně“.
- Ruský infinitiv „výmazať“ znamená v překladu do češtiny „zašpinit“.
- „Rákovina“ v ruštině znamená česky „umyvadlo“.
- Slyšíme-li ruské „trup“, hovoří se o mrtvole.
- „Židle“ je v ruštině „stul“.
Věříme, že se vám podaří najít společnou řeč, a kdyby ne, nezapomeňte, že na jakoukoliv svízel související s překladem máte vždycky nás.
Rádi vám s čímkoliv pomůžeme.
