Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, v Abcházii a Jižní Osetii a v moldavských oblastech Gazausko a Podněstří.
Ruské menšiny a s nimi i jejich mateřština ovšem žijí i na Ukrajině, v Pobaltí, Uzbekistánu nebo Izraeli. Jde o velké ruské komunity za hranicemi Ruska.
V České republice žije přibližně 25 tisíc Rusů – nejvíce jich je v Praze, Karlových Varech a v Brně. Podle informací z oficiálního webu vlády ČR je dnes „ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji a politickou orientací“. Máte stejnou zkušenost?
Ruština, její literatura a kultura se dá, stejně jako jakýkoliv jiný jazyk, studovat. Filologická disciplína zabývající se studiem ruského jazyka, literatury a dějin Ruské federace se nazývá rusistika.
Ruština ke svému zápisu používá azbuku. Ta vznikla z původní cyrilice a dnes má 33 písmen. Vedle 10 samohlásek a 21 souhlásek má navíc dvě písmena bez hláskového významu, tzv. měkký a tvrdý znak.
Dalším typickým rysem je přízvuk. Ten je v ruštině charakteristický svou silou a dynamikou. Proč tomu tak je? Na rozdíl od češtiny, která má stálý přízvuk vždy na první slabice slova nebo v případě předložkového spojení na předložce, je v ruštině přízvuk volný – v různých slovech tedy může být na různé slabice. Navíc je pohyblivý, což znamená, že v rámci odlišných tvarů téhož slova nemusí být vždy na stejném místě. Přízvučné slabiky Rusové vyslovují vždy energicky, v důsledku čehož znějí ostatní slabiky redukovaně, což je další aspekt, díky němuž je ruský přízvuk nezaměnitelný.
Čeština s ruštinou má řadu výrazů, které sice stejně znějí, ale liší se významem. Je tedy dobré vědět, že pro neruštináře má ruština připravena různá jazyková úskalí.
Zde je několik příkladů nenápadných lingvistických nástrah:
Věříme, že se vám podaří najít společnou řeč, a kdyby ne, nezapomeňte, že na jakoukoliv svízel související s překladem máte vždycky nás.
Rádi vám s čímkoliv pomůžeme.