Překlad na pranýři

Ve svém nedávném článku si šéfredaktor Britských listů Jan Čulík vzal na mušku překlad zvláštního anglického vydání časopisu Film a doba, které bylo zdarma distribuováno na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Britské listy většinou kritikou nešetří a ani tento článek není výjimkou.

Čulík píše, že peníze za překlad do angličtiny „byly vyhozeny do vzduchu“ a zmiňuje, že onen „naprostý zmetek“ zajistila pražská agentura Translingua – z takové reklamy ale bohužel asi radost mít nebudou.

Nás tento případ zaujal, protože může sloužit jako docela typická ukázka toho, jak vzniká nekvalitní překlad a jaké jsou varovné signály na cestě k podobnému „zmetku“, jak Čulík píše.

1) Některé typy textů nestačí přeložit

V jiném článku na tomto blogu jsme popsali, které typy textů je zvlášť obtížné přeložit. Je celkem jasné, že texty anglického vydání časopisu Film a doba do této kategorie spadají.

V takových případech nestačí text přeložit, ale je nutné jej zároveň do určité míry přepsat, což je postup, který je nutné aplikovat na všechny texty, kdy se autor vyjadřuje spíš vzletně než věcně.

Čulík například uvádí, že „vzdělávací aktivity“ nelze přeložit jako „educational activities“, ale že vlastně autor originálu neměl na mysli nic jiného než „vyučování“ (nebo možná výuku), tedy „education“. To je dobrý postřeh – „výuka“ zní prostě příliš jednoduše, zatímco „vzdělávací aktivity“ je docela jiné kafe. Čulík o tom píše jako o problému „překládání těch typických českých ‚keců’…“

Překládat tyto „kecy“ není zrovna jednoduché, často se překladatel musí dlouho zamýšlet nad tím, co daným výrazem autor skutečně myslel. A mezitím běží čas. Vzhledem k tomu, že překladatelé jsou placeni od slova a nikoli za čas strávený překladem, již z praktických důvodů volí radši doslovný překlad. Ten ovšem může vést k opravdu špatnému výsledku a je pak samozřejmě na čtenářích překladu, aby se snažili skutečný význam rozšifrovat. A to většinou nevede k příjemnému čtenářskému zážitku.

2) Kvalita originálu

Čulík uvádí, že kvalita originálu je „poněkud sporná“. Pokud klient zadává na překlad originál, který nesplňuje vysoké nároky na kvalitu, neznamená to, že je překladatel při posuzování kvality svého překladu z obliga. Spíš je zde nebezpečí, že samotný klient nebude schopen kvalifikovaně posoudit kvalitu překladu, když už samotný originál vykazuje určité problémy, a třeba nebude ani schopen vybrat vhodného dodavatele překladu, překlad nepodrobí nezávislé kontrole apod. – viz další bod.

3) Výběr dodavatele překladu a jeho správné zadání

Výběr vhodného překladatele není hračka a je o to složitější, že při nákupu překladatelských služeb nelze  předem  nastavit parametry kvality. Kvalitu zjistíte až, když je překlad hotov. A její zjišťování může být navíc časově náročný proces.

Navíc je velmi důležité upozornit dodavatele překladu, k čemu je překlad určen – např. pokud je určen ke zveřejnění, je třeba podle toho zvolit odpovídající podobu překladatelského procesu (vhodný překladatel, jazyková korektura, předtisková korektura apod.)

Komentáře