V nadcházejícím adventním čase se už mnozí z nás těší na blížící se vánoční svátky, jiní se hroutí pod tíhou práce na konci roku a další třeba uklízí, aby Ježíšek dorazil do čistého.

Jestliže se obvykle zabýváme jazyky, dnes se pro změnu podíváme na zoubek vánočním zvykům našich sousedů, ať už blízkých či vzdálených.

Byť naše Vánoce jsou spojené s abstraktní postavou Ježíška, jeho celosvětově o něco populárnější kolega je Santa Claus. Jeho jméno vzniklo z holandského pojmenování pro svatého Nicholase (Mikuláše), Sintaklaas. Ačkoli si jej s sebou holandští imigranti přivezli do USA již v 17. století, nebyl ještě dlouho nikterak významnou postavou. Proslavil se, až když ho spisovatel Washington Irving zakomponoval do své knihy v roce 1809 (stále však jako svatého Nicholase). Kouřil dýmku, létal ve svém kočáru (bez sobů), neměl svůj červený oblek a nebydlel na Severním Pólu. I bez sobů však přinášel dětem každý rok dárky. Až kolem roku 1865 byl přejmenován na Santu Clause. Nezískal jenom nové jméno, ale i svůj oblek, soby a saně (asi byl celý rok hodný). Známým faktem je, že zásluhu si za to může připsat firma Coca Cola. Kdyby se tehdy udělovaly ceny za nejlepší reklamu, jistě by skončili první.

První vánoční stromeček se naopak objevil už roku 1521 v Alsasku. Nicméně již staří Keltové používali stromy k dekoraci během zimního slunovratu jakožto symboly života.

V našich končinách si dopřáváme každoročně kapra, odvážnější třeba řízek, opravdoví rebelové pak něco odlišného, třeba jinou rybu. Tradiční Vánoční hostina ale není ve většině zemí zvykem. Slavnostní jídla se podávají téměř všude, ať už k obědu či k večeři, většina ostatních zemí však nemá ucelenou tradici konkrétních pokrmů (byť krocan je v anglicky hovořících zemích poměrně oblíbený).

Už z principu jsou tedy oslavy v jednotlivých zemích poměrně podobné, podívejme se tedy na ty zajímavosti a kratochvíle, které si u nás užívat nemůžeme. Od notoricky známých až po zcela kuriózní.

Anglie:

V době „před Santou“ roznášel dům od domu dárky Father Christmas. Tradičně je dětem dával do punčoch zavěšených na krbu nebo povlaků na polštář na rohu postele. Dnes se dochovaly zejména punčochy, vousatý pán v dlouhém kabátě kradoucí se v noci do dětských pokojíčků podle všeho není v moderní době populární představa. Co by si přály, sepíšou děti do dopisu, který pak vhodí do krbu (což osobně považuji za kontraproduktivní). Dárky se pak rozbalují až ráno 25. prosince. K obědu si tradiční Brit dá pravděpodobně pečeného krocana s kaštanovou nádivkou, po něm následuje řada tradičních sladkých či slaných anglických pudinků.

Irsko:

Podle starých pověr by v Irsku měla svítit světla svíček za okny po celou Štědrou noc, aby posvítila Svaté rodině a zároveň poskytla kousek tepla chudým kolemjdoucím. Osobně si nejsem zcela jistá, zda by Svatá rodina na oslíku doplula až do Irska, ale tradice je tradice.

USA:

Ve většině spojených států je průběh svátků obdobný, jako v Anglii, nicméně vzhledem k značné různorodosti jednotlivých států se vánoční tradice mohou významně lišit.
Například na Havaji Vánoce začínají s příjezdem Vánoční lodi, která přiváží ohromný náklad vánočních pokrmů. Santa Claus se sem dopravuje také, nicméně přijíždí ve svém člunu. To mi třeba přijde daleko praktičtější, než oslík.
Ostatně jako v Anglii, i zde je Štědrý den pracovní jako každý jiný, byť se třeba chodí jen na zkrácenou směnu. Vánoce se slaví hlavně 25. prosince, kdy je státní svátek. Už 26. prosince musí jít Američan opět do práce, tedy pokud si nevzal dovolenou. Američan s dovolenou půjde pravděpodobně do nacpaného nákupního centra, kde hodlá vrátit či vyměnit to, co dostal pod stromeček. Prý to není tradice, ale možná časem bude.

Austrálie:

Zatímco severní polokoule se nachází o Vánocích uprostřed zimy, zde panují teploty okolo 30 C. Sice tu nikdy nesněží, ale zato se musejí potýkat s bouřkami, krupobitím, záplavami, cyklonami a požáry (sama za sebe preferuji sněžení, ale proti gustu…). Díky časovému posunu jsou Austrálie a Nový Zéland první státy, které oslavují Štědrý den, Češi si na něj musejí počkat o 11 hodin déle. To ale považuji za velice chabou útěchu po všech těch cyklonech a požárech. Jako USA i Austrálie slaví dle britských zvyklostí. Avšak teplotní podmínky výrazně pozměnily tradiční večeři. Ta se přemístila z domovů na terasy, zahrady, nejsou ale neobvyklé ani v parku, či na pláži formou pikniku. Vánoční menu může sestávat mmj. z mořských plodů, salátů a zmrzliny.

Francie:

Dárky ve Francii nosí Pere Noël, tedy starý vousatý muž se spoustou dárků pro děti. Dostává od dětí dopisy s jejich přáními (asi proto, že je francouzské děti nepálí v krbu) a má létající saně tažené soby. Hádejte, která mytická vánoční postava se Pere Noëlem inspirovala?

Kulinářské umění Francouzů je opravdu neotřelé. Mezi tradiční pokrmy patří vánoční krůta a tzv. vánoční poleno. Podle názvu bychom to nečekali, ale jedná se o dezert polévaný čokoládou ve tvaru polínka. Francouzi nás pak nepřekvapí svou zálibou ve šnecích, ústřicích i žabích stehýnkách, které bychom u nás na štědrovečerním stole asi těžko ocenili. Někteří Francouzi na svůj vánoční svátek, který připadá na 25.12., zvou domů bezdomovce, sirotky, chudé nebo vězně. Ve srovnání s tímto zvykem i Father Christmas, hrabající se dětem v ložním prádle, působí docela přívětivě.

Děti pak dostanou jablečné koláče s ukrytou figurkou. Které dítě ji dostane ve své porci, stává se králem na celý rok (z čehož nicméně nevyplývají žádné výhody). Štědrý večer se ve Francii tradičně slaví v kruhu rodinném. Večer 24. prosince dávají děti své vyčištěné boty před domácí krb nebo na jiné místo v obytné místnosti. Věří a hlavně doufají, že Pere Noël jim boty naplní dárečky. S Perem Noëlem chodí i jeho partner, Pere Fouettard (v překladu Otec Políček), který naopak vyplatí zlobivé děti plácnutím.

Německo:

Skoro po celém Německu na Štědrý den prochází Christkind, německý bráška našeho Ježíška. Ten si na roznášení dárků osedlává vítr. V severních oblastech pak děti navštěvuje Weihnachtsman. Jedná se o takového zrzavého Krakonoše, který má v jedné ruce maličký nazdobený stromeček a přes rameno velký pytel s dárky. Večeří se zde porůznu, ale často se jedná, jako u nás, o ryby.

Brazílie:

Do Brazílie z Francie pravidelně cestuje Papai Noel. Dle legendy ovšem žije v Grónsku. Když přijíždí do Brazílie na dovolenou, přizpůsobuje se místním přírodním podmínkám a převléká se ze svého teplého oblečení do lehké košile a kalhot.
Oddaní katolíci se obvykle účastní Půlnoční mše, která ale většinou začíná až odpoledne, jelikož oddaní brazilští katolíci si rádi přispí (nebo jdou na pláž). Během brazilských vánočních (nebo jakýchkoliv jiných) oslav lidé zpívají a tančí na ulicích a užívají si mohutných ohňostrojů. Obdobně se ostatně slaví vánoce i v Guatemale.

Ukrajina:

Ukrajina patří mezi nejpravoslavnější země na světě. Nikdy se nevzdali užívání juliánského kalendáře, a tak Vánoce slaví 7. ledna. Během sovětské diktatury nebyly Vánoce oficiálně slaveny. Namísto nich byly ukrajinským soudruhům předkládány prázdniny spojené s příchodem Nového roku. Ukrajinci se ale nedali a v roce 1991, kdy Ukrajina získala nezávislost, se Vánoce staly opět oficiálním svátkem.
Ukrajinská kuchyně nikdy nedostane tolik prostoru předvést svou rozmanitost jako právě na Štědrý večer. Svatá Večeře by měla obsahovat nejméně dvanáct pokrmů (podle měsíců v roce a apoštolů).
Postava svatého Nicholase je zde zastoupena v podobě Dědy Mráze.

Argentina:

V Argentině se místo jehličnanů zdobí listnaté stromy. Nepoužívají na ně ale ozdoby, nýbrž chmýří nebo chomáčky vaty, které imitují sníh. Podle toho poznáme, že většina Argentinců sníh nikdy neviděla. Těžko by ho totiž dávali na olistěné stromy.
Mezi tradiční jídla patří pečené selátko nebo pro nás exotická pečínka z páva. Pavím peřím ostatně bývá často dekorován i vánoční stůl.
6. ledna večer argentinské děti dávají své pečlivě vyčištěné boty pod vánoční stromeček nebo vedle postele. Před dům se položí snítka sena a miska s vodou. Dle pověr je to proto, aby měl Magiho kůň dostatek jídla a pití na své pouti za Ježíškem do Betléma. Magi totiž naděluje dětem dárky v Argentině.

Finsko:

Ve Finsku děti jako jediné na světě svého obdarovatele vidí – tradice nošení dárků tak v této zemi připomíná daleko více našeho Mikuláše než náš Štědrý večer, ten tajemný svátek.

Mexiko:

Mexické děti dostávají dárky do hliněného hrnce zavěšeného pod stropem. Buší do něj potom tak dlouho, až se rozbije a ony se pak vrhnou na dárky a rozeberou si je. Uvědomíme-li si, že obdobně se slaví i narozeniny (místo hrnce mají Piñatu), vyvstává otázka, zda tyto zvyky nemůžou za vysokou kriminalitu této země (bušíte-li do něčeho dostatečně dlouho, něco dobrého se stane).

Čína a Japonsko:

V nejlidnatější zemi planety se „klasické“ Vánoce spíše neslaví. Mnohem důležitější jsou pro Číňany oslavy čínského Nového roku, který může připadnout na jakékoli datum mezi 21. lednem a 21. únorem. Štědrý den a stejně tak 25. a 26. prosinec jsou tady běžné pracovní dny.

Podobná situace je i v Japonsku. Ani tady Vánoce nemají oporu v křesťanské tradici, křesťanů je tady minimum. Nově však do Japonska pronikla komerční podoba Vánoc. I tady tedy můžete narazit na Santu a dárky pro děti. Ty tady nosí duch Hoteisho, který má oči i vzadu – aby mohl pořádně dohlížet na zlobivce.

Severské státy:

Velké části seveřanů život kolem Vánoc komplikuje nedostatek světla. Kompenzují ho velkým množstvím svíček a lucerniček, které v zimních měsících – a na Vánoce obzvlášť – rozsvěcují.

Švédsko:

Symbolem švédských Vánoc je slaměný kozel (julbock), který zdobí domácnosti i veřejná místa (můžete si ho ostatně koupit každý rok v Ikee). Ve městě Gävle se o první adventní neděli od roku 1966 staví speciální kozel – Gävlebocken. Je výjimečný svou velikostí, obvykle má kolem 15 metrů a váží několik set kilogramů. Roku 1985 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. S kozlem se pojí zajímavá tradice: měl by zůstat na náměstí až do oficiálního odstranění na konci svátků, ale takové množství slámy pohromadě je natolik lákavé, že se různé skupinky záškodníků snaží sochu v době, kdy je vystavena, zapálit nebo jinak poškodit. Toho, komu se kozel podaří zapálit, čeká sláva, obdiv a pokuta. Sázkové kanceláře každý rok vypisují kurz na to, jak dlouho kozel na náměstí vydrží a zdali se vůbec (navzdory impregnacím a hlídkám) někomu podaří ho zapálit.

Dánsko:

Na Štědrý večer visí téměř v každém domě dánská vlajka a často se malými státními vlaječkami zdobí i vánoční stromečky. Tradičním jídlem je rýžový pudink, ve kterém je jedna celá mandle. Kdo najde ve své porci tuto mandli vyhrává malý dárek. Obvykle je to malé marcipánové prasátko.

Island:

Vzhledem k izolaci si na Islandu vymysleli celou řadu vlastních tradic. Jedna z nich se týká vánočních skřítků – Jólasveinar. Dle pověsti to jsou potomci obryně Grýly a jejího muže Leppalúðiho a 12. prosince se jeden po druhém vydají do města. Původně se sice jednalo o zlé skřítky, kteří kradli a vyváděli jiné lotroviny, nyní však přinášejí drobné dárky hodným dětem, nebo alespoň těm, které si nezapomněly dát za okno svou nejlepší botu. Den po Vánocích se první příchozí skřítek vrací zpátky domů do hor a postupně ho následují i jeho sourozenci, až nakonec 6. ledna odejde celá třináctka.
Islanďanům přidělává na Vánoce starosti Vánoční kočka (Jólakötturinn). Říká se, že každý z rodiny musí mít o vánočních svátcích alespoň jeden nový kousek oblečení, jinak ho Vánoční kočka sežere. Kdo kdy měl nějakou kočku ale ví, že je to zvíře náladové a bude si dělat co bude chtít, tedy jí nějaké nové oblečení vůbec nemůže zastavit, rozhodne-li se vás sežrat.

Polsko:

Budete-li slavit Vánoce v Polsku, nezapomeňte, že pod každým stromečkem musí být připravena trocha sena, protože Ježíšek tu schází z nebe s oslátkem. My tu máme pod stromečkem tak maximálně suché jehličí a ubrus.

Španělsko:

Na Štědrý večer Španělé začínají hodovat kolem desáté hodiny večerní (tedy v době, kdy my Češi pomalu usínáme u toho roku dvanácté reprízy Popelky) a pokračují dlouho do noci. Jídlo je prokládáno zpěvem kolem vystavěného betléma s jesličkami. Jesličky jsou ale do půlnoci prázdné. Je zvykem, že nejmenší z rodiny položí Ježíška do jesliček přesně o půlnoci.

Itálie:

V Itálii Vánoce docela odbývají. Jejich Štědrý večer spíše připomíná schůzku s přáteli.

Litva:

I v době průmyslových, ve velkém vyráběných ozdob jsou v Litvě k většině vánočních dekorací stále užívány především přírodní materiály. Nejznámější vánoční tradicí je průvod s maskami. Další činností charakteristickou pro tuto oblast je vlečení dřevěné klády jako symbolu problémů a neštěstí (ano, opravdu!). Toto veliké poleno je taženo příslušníky jedné rodiny, často se zapojí do rituálu i několik málo sousedů a přátel. Zpívají se tradiční písně za doprovodu různých hudebních nástrojů. Lidé okolních usedlostí se pak sejdou, popřejí si navzájem vše dobré a společně poslední polena spálí, aby zahnali neštěstí a problémy na příští rok.

Řecko:

Malí Řekové chodí na Štědrý večer dům od domu zpívat vánoční písničky a koledovat. Ještě před několika desetiletími nebyl v Řecku znám pojem vánoční stromeček.
Podle starých řeckých tradic každý den po 12 dní požehná jeden z rodiny domu svěcenou vodou. Tento zvyk se provádí pro ochranu domu proti Killantzaroiům, což jsou skřítkové, kteří přinášejí neštěstí do domu. Žijí hluboko v zemi, do domů se dostávají přes komín a zlobí. Například dělají nepořádek v kabelkách, dusí oheň, zacuchávají koním žíně na ocasech a pod jejich vlivem kysne mléko.

Nizozemí:

Nizozemský Mikuláš se jmenuje Sinterklaas. Děti věří, že k nim přijíždí na parníku ze Španělska (jeden by čekal, že spíš z Havaje) několik dní před 5. prosincem. Tato událost odehrávající se v docích je velkou slavností, kterou díky televiznímu přenosu mohou sledovat miliony dětí a jejich rodičů. Sinterklaas přijíždí na koni a je doprovázen družinou. 4. prosince v noci objíždí se svým pomocníkem Černým Petrem střechy domů a do připravených bot dětem komínem posílá drobné dárky.

Rusko:

Pravoslavné Vánoce, které připadají až na 6. a 7. ledna, byly původně spojeny s velkým množstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce 1918 (víme kým) však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů raději slaví Nový rok, kdy dostanou dárky od dědy Mráze. Děda Mráz se přisaní (tedy dopraví na saních) až z Čukotky a spolu s ním se přisaní také Sněhurka v bílém kožíšku.

Slovensko:

Ačkoliv jsme si co do zvyků docela podobní, u Slováků je zdobení stromečku tradice relativně novodobá, dříve zdobili pouze jednotlivé zelené větvičky.

Belgie:

Belgičané mají opravdu pestrou štědrovečerní tabuli. Pochutnávají si nejraději na vařených mořských šnecích, dále pak na jakýchsi vánočních jitrnicích: vepřové maso, jatýrka, jablíčka, hrozinky a mandličky, všechno v jednom. Jinou raritou je jakási vánočka ve tvaru děťátka, tedy Ježíška. Receptura je prý už z 9. století.

Afrika:

Do Afriky Vánoce dorazí v polovině místních letních prázdnin. Vánoční svátky jsou tedy místními křesťany chápány převážně z církevního hlediska. Dárky se dávají jen minimálně a když – tak hlavně dětem a praktické, školní pomůcky nebo oblečení. Sváteční večeře tady často probíhá pod širým nebem a servíruje se rýže, vařené maso a ovoce.

Jistě existuje spousta dalších zajímavých zvyků, které jsme zde neuvedli. Pokud nějaké znáte, budeme rádi, pokud nám napíšete je napíšete do komentáře. Ale teď už konec prokrastinace, ta práce se sama neudělá a byt neuklidí.



Komentáře

  1. Vánoce hotel Jeseníky 22. listopadu 2013

    Já některé naše zvyky dodržuji, ale většinou je přizpůsobuji, tak aby Vánoce byly opravdu o pohodlí a klidu. Tento rok se dokonce nechystáme Vánoce slavit doma, ale vyrážíme za sněhem na hory 🙂

Okomentujte příspěvek