Učit se nový jazyk je velká zábava, zejména pokud jste do jazyků tak trochu blázen 🙂. Také to ale umí být frustrující, protože když nějaký jazyk nepoužíváte, můžete ho snadno zapomenout. Tento týden byl Mezinárodní den mateřského jazyka. A my jsme narazili při diskuzi v kanceláři na otázku, jestli je možné zapomenout rodný jazyk.

A odpověď bohužel zní ano 🙁. Jazyky se opravdu zapomínají, což nám potvrzují i vědecké výzkumy. Bylo zjištěno, že děti adoptované rodinami v zahraničí časem naprosto ztratí schopnost komunikovat v mateřském jazyce. Pokud se později v životě pokusí tento jazyk naučit znova, mívají obvykle lepší výslovnost než ostatní. Ale gramatika a slovní zásoba jim dají zabrat úplně stejně. Výsledky průzkumů také výrazně naznačují, že jazyky nejsou stabilizované až do věku asi 12 let. Takže pokud děti během tohoto období začnou používat jiný jazyk, mohou svou mateřštinu snadno zapomenout. Naštěstí platí, že u dospělých lidí, kteří se odstěhují do zahraničí a začnou mluvit cizím jazykem, k úplné ztrátě obvykle nedochází. Ale stejně se pravděpodobně nevyhnou problémům způsobeným tím, že o jejich pozornost soutěží dva (nebo i více) jazyků, mezi kterými mozek musí vybírat.

Z vlastní zkušenosti

Naše kolegyně Sarah to může potvrdit, protože ke své smůle tyto příznaky zná z první ruky. Sarah se sice narodila v Anglii, ale už jako náctiletá se přestěhovala do České republiky. Jako dítě mluvila doma docela hodně polsky a kamarádi si z ní dělali legraci, že na střední škole by pravděpodobně dostávala lepší známky z polštiny než z angličtiny. Dneska už je natolik zvyklá na češtinu, že i její angličtina už se stala spíš tím, čemu říkáme Czenglish.

Sarah tvrdí, že když se snaží vysvětlit něco anglicky, většinou jí jako první naskočí český výraz. Místo toho, aby říkala „yuck“, je pro ni všechno „fuj“ a místo „yes“ z ní vždycky automaticky vypadne „jo“. Na začátku vět se jí docela často objevuje pověstné „no“ a pokud se cítí zvlášť počeštěle, vyklouzne někdy i „nojo“. Slovosled a gramatika už pak trpí dokonale; zrovna včera se zeptala dětí „do you have hlad?“, až ji musela pětiletá dcera napomenout. Život v zahraničí navíc zamíchá i s vaším přízvukem. Takže v Anglii se dneska Sarah dozví, že zní „skoro jako Angličanka“, zatímco všude jinde její akcent zní prý příliš načančaně, jako kdyby byla z královské rodiny. V češtině má mírný polský přízvuk a její polština zní česky. Takže díky jazykům už si na naši Sarah žádná země nemůže dělat nárok 😀

Dlouho v zahraničí? Možná máte stejný problém

A není s tím sama. Známe mnoho lidí, kteří žijí v zahraničí, a skoro všichni z nich si stěžují, že jsou ve své mateřštině pomalí. Sarah říká, že někteří z jejích příbuzných, kteří se po válce přistěhovali z Polska do Anglie, si často stěžovali, že mluvit polsky je pro ně hrozně těžké. To se jí vždycky zdálo zvláštní, protože i po 60 letech v Británii měli hrozně silný polský přízvuk, ale dnes už chápe, co tím mysleli.

Právě proto je při překládání důležité spolupracovat s odborníky, kteří v dané zemi žijí. Když požádáte o překlad rodilé mluvčí, kteří delší dobu žijí v zahraničí, je pravděpodobné, že některá jejich slova a obraty budou znít lidem z jejich vlasti trochu zvláštně. Jazyky se navíc neustále mění, takže pokud chcete mít jistotu, že jste aktuální (zejména když dojde na věci, jako je slang), pak je to, aby váš překladatel žil v cílové zemi, skutečně nezbytné.



Komentáře

Okomentujte příspěvek