Všichni soudní tlumočníci se při vyhotovení soudních překladů často setkávají s cizojazyčnými vlastními jmény. 
Tato jména mohou být uvedena v původní podobě, tj. v mateřském jazyce dané osoby. Mohou být ale také přepsaná do podoby jazyka, v níž je zbytek překládaného textu, nebo dokonce v jiném jazyce, ve kterém se dané jméno běžně používá.

 

Jako příklad nám může posloužit jméno běloruského prezidenta Lukašenka, jehož různé podoby jsou uvedeny níže:

běloruština: Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка
ruština: Александр Григорьевич Лукашенко
česká transkripce jména v ruštině: Alexandr Grigorjevič Lukašenko
česká transkripce jména v běloruštině: Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka
anglická transkripce jména v běloruštině: Alyaksandr Hryhoryavich Lukashenka

 

Soudní tlumočník překládající z jazyka, který používá latinku, to má jednodušší. Platí zde závazné pravidlo, že dané jméno se přepíše tak, jak je v textu uvedeno, tedy bez dalších úprav.

 

O něco složitější je to u soudních tlumočníků jazyků, které používají cyrilici (ruština, ukrajinština, běloruština, bulharština, makedonština, srbština, …). Ti provedou transkripci vlastního jména podle pravidel uvedených ve zvláštní legislativě. Konkrétně v nařízení vlády č. 594/2006 Sb. o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, a podle nařízení vlády č. 100/2007 Sb., které výše uvedené nařízení vlády novelizuje. Tato nařízení obsahují stránky a stránky informací o tom, jak se přepisují jednotlivé znaky, informace o jejich výjimkách napříč různými jazyky i v rámci jednotlivých jazyků a spoustu dalších informací, které soudní tlumočník musí znát.

 

Problém nastává, když si klient nechává udělat soudní překlad na důležitých dokumentech v Čechách, ale doklady (pas) mu byl vystaven například v anglicky hovořící zemi, kde byl vyhotoven přepis do latinky podle tamějších pravidel. Může se pak klientovi stát, že jména nebudou na dokumentech souhlasit, i kdyby jen kvůli jednomu písmenku a překlad bude třeba předělat. Proto je velice dobré nám ihned hlásit, jaké jméno má uvedeno v pase. Soudní překladatel pak sice správný český přepis uvést musí, ale do závorky uvede i přepis jména z pasu. Tento postup je pro úřady už přijatelný.

 

Stejné pravidlo pak samozřejmě platí, v případě soudních překladů, i pro místopisné názvy, jako jsou názvy ulic, měst, krajů atd.

 

Autor: Michaela Vorlová



Komentáře

Okomentujte příspěvek