Když se řekne jazyková korektura, většina z nás si představí opravování chyb, jakými jsou překlepy, chybějící nebo přebývající čárky nebo v případě češtiny třeba nesprávná volba měkkého či tvrdého i/y. Často je zapotřebí také korektura stylistická, která spočívá např. v použití vhodnějších slov nebo změně slovosledu, díky čemuž zní výsledný text přirozeněji nebo např. odborněji.

Dnešní příspěvek bychom chtěli věnovat chybám, které patří k těm nenápadnějším. Pro nás jsou však o to důležitější, neboť k nim často dochází při překladu z cizích jazyků.

 

Každý ví, že různé jazyky se od sebe více či méně odlišují. „Pes“ je anglicky „dog“, německy „Hund“ a třeba polsky „pies“. Kdyby ale rozdíly mezi jazyky spočívaly jen ve slovní zásobě, stačil by nám k úspěšné komunikaci dvojjazyčný slovník. Je pravda, že pokud k listování slovníkem přidáme dostatečnou gestikulaci a alespoň dvě končetiny, můžeme vnímavému cizinci předat zprávu, že hledáme např. hotel nebo nádraží. Chceme-li ale mluvit plynně nebo dokonce překládat, je zapotřebí vnímat typologická specifika jednotlivých jazyků. Kupříkladu čeština je jazyk flexivní, to znamená, že při stavbě věty využívá pády a koncovky. Naproti tomu angličtina slova neskloňuje a význam udává především slovosledem. Pokud k těmto rozdílům nejsou překladatelé citliví, může se stát, že strukturu výchozího jazyka otrocky přenesou do překladu. Avšak co jednomu jazyku nevadí, může v jiném působit neobratně až hloupě.

 

Zeugma

Pod poněkud mystickým starořeckým slovem zeugma se skrývá poměrně nepoetická česká definice: zanedbání dvojí (odlišné) vazby. Nejčastěji k němu dochází, pokud použijeme dvě slovesa nebo dvě předložky, které vyžadují odlišný pád, s podstatným jménem v jediném tvaru. Zatímco v angličtině je naprosto v pořádku říci „they will vote for or against the proposal“, český překlad „budou hlasovat pro, nebo proti návrhu“ už je chybný, protože předložky pro a proti se každá pojí s jiným pádem, což se často vyjeví až při odděleném užití vazby („hlasovat pro návrhu“ opravdu nelze). Správně by tedy mělo být „budou hlasovat pro návrh, nebo proti němu“, což může působit komplikovaně, jedná se ale o správnou variantu. Jste pro?

 

Kam s přívlastkem?

Ze školy si určitě pamatujeme, že přívlastek může ve větě stát před i za jménem, tedy např. hezký chlapec a chlapec stojící před obchodem. Co takhle před obchodem stojící chlapec, to by nešlo? Pokud váháte, asi jste podobné konstrukce už někde četli nebo sami použili. V češtině nejsou ze stylistického hlediska nejvhodnější, a pokud jsou hodně rozvité, je možné je považovat i za chybu, na rozdíl od němčiny, kde se běžně setkáváme s mnohem delšími a složitějšími strukturami tzv. linksattributu. Tak např. „ein aus vielen komplizierten Teilen bestehendes Möbel“ by v češtině doslovně znělo „z mnoha složitých částí složený nábytek“, ale jistě uznáte, že lépe bude znít „nábytek složený z mnoha složitých částí“. (Ne že by nám lepší stylistika usnadnila sestavování takového kusu nábytku…)

 

A naposledy vliv angličtiny…

Naším posledním příkladem stylistických nedokonalostí bude tzv. noun phrase, tedy jmenná fráze skládající se z více podstatných jmen, z nichž některé má funkci přívlastku. Toto je opět naprosto přirozené třeba v angličtině, kde se setkáme s výrazy history teacher nebo book seller, které do češtiny překládáme jako učitel dějepisu a prodejce knih, nikoli „dějepis učitel“ a „kniha prodejce“, jak by se nabízelo doslovně na základě slovníku. Takový nesmysl by asi nikdo z nás nevyslovil a ani strojový překlad už takové chyby nedělá.

Zvláště v kombinaci s cizími slovy se ale tato „nečeská“ vazba dostává v poslední době i do češtiny. Kdo z nás neslyšel o online platbě nebo RSS kanálech? A co taková Sazka Arena nebo Česká pojišťovna cup? Stejně jako neříkáme Tugendhat vila, ale vila Tugendhat, měly by i tyto zmíněné pojmy přirozenější zvuk v otočeném pořadí slov, případně s použitím druhého pádu (např. Pohár České pojišťovny). Tento „nešvar“ je ale v češtině už pevně zakořeněný a doopravdy se nad ním rozčilují asi jen jazykovědci. To nic nemění na tom, že tato cizí „infiltrace“ není českému jazyku vlastní, podobně jako třeba nepřechýlená ženská příjmení. Ale o tom až někdy příště 😊

 

Až tedy příště nastoupíte do svého před zadním vchodem zaparkovaného auta, s nebo bez spolujezdce, zkuste si vzpomenout na tento online příspěvek.

 

Autor: Marie Hamšíková




Komentáře

Okomentujte příspěvek

 

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close