Cyrilice, tedy písmo vytvořené v 9. století n.l., má svůj původ v řeckém písmu. Po mnoha úpravách, z nichž nejvýznamnější proběhly v 18. století, vznikla moderní azbuka, která je kombinací cyrilice a latinky. Ta své jméno získala právě spojením prvních dvou písmen cyrilice (Az a Buka). V dnešní době azbuku využívá množství slovanských i neslovanských jazyků. Některé státy od zápisu cyrilicí postupně upouští (například Rumunsko, Moldavsko nebo Azerbajdžán), zejména po rozpadu Sovětského svazu, nicméně stále existuje více než 70 jazyků, které se cyrilicí, potažmo azbukou, zapisují.

My v Českých překladech se samozřejmě setkáváme jen se zlomkem z nich, jelikož i přes různá nářečí, většina států má zpravidla jen jeden či dva úřední jazyky. Přijde-li klient například s tím, že potřebuje překlad rodného listu do češtiny, obvykle s identifikací jazyka nebývá problém, přeci jen obvykle alespoň tuší, kde se narodil a jak se tam mluví. Častěji, než bychom čekali, se ale stává, že dokumenty k překladu zašle firma, do které se dostaly přes čtyři různé pobočky, a nikdo pořádně neví, v jakém jsou jazyce nebo z jaké země pochází, leč potřebují je v češtině.
V takovém případě se ocitáme v nepříjemné pozici, protože už k vyhotovení kalkulace překladu je třeba znát zdrojový jazyk, tím spíše k překladu.

Laickému oku může na první pohled všechna azbuka připadat jako ruština, ale většina států si azbuku postupně alespoň částečně přizpůsobila a tedy se dá přibližně odhadnout, o jaký jazyk se jedná. Pokusím se nyní načrtnout postup, kterým se řídíme, dostaneme-li se do podobné situace.

V souvislosti s azbukou se v naší společnosti nejčastěji setkáváme s překlady ruštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, makedonštiny a uzbečtiny. Nevíme-li tedy zdrojový jazyk, pokusíme se nejprve zjistit, z jakého státu pochází. Velmi snadno lze ihned odlišit ukrajinštinu, která jako jediná obsahuje písmeno „i“.

Ukázka ukrajinského textu

Dále na úředních dokumentech se často nachází notářská razítka, ve firemní korespondenci zase můžeme nalézt adresu v hlavičce společnosti. Tyto informace ale nejsou 100% směrodatné, jelikož např. uzbecké dokumenty jsou často vyhotoveny i v ruštině apod.

Vzhledem k tomu, že nejčastěji překládáme ruštinu, dalším krokem by bylo její vyloučení. Zkusíme tedy zkopírovat část textu do Google translate a nastavit překlad z ruštiny. Bude-li výsledný text plynulý a smysluplný, jedná se pravděpodobně o ruštinu. Pravděpodobnější ale je, že dokument máme nascanovaný do PDF. Použijeme tedy program na rozpoznání textu, navolíme ruštinu a sledujeme, jak plynulý je převod. Stejně tak můžeme zkusit rozpoznat i další jazyky – bulharštinu, makedonštinu apod. Často je ale scanovaný dokument špatné kvality nebo psaný ručně (například překlady rodných listů, tyto žádný program nerozpozná. Pokud tedy nemůžeme použít žádnou uvedenou metodu, nezbývá, než oslovit překladatele a požádat je o radu. Mnohdy musíme postupovat metodou „pokus – omyl“, ale co bychom pro Vás, naše klienty, neudělali. 🙂



Komentáře

Okomentujte příspěvek