Azbuka

azbuka

Moderní azbuka je kombinací cyrilice a latinky. Její název vznikl spojením prvních dvou písmen cyrilice (azъ + buky), obdobně jako jsou odvozena pojmenování jiných písemných soustav, například naší „abecedy“ nebo řecké „alfabety“.


Jako azbuka se neoznačuje jen ruská abeceda, ale všechny národní abecedy, které vznikly vývojem cyrilice. Laická veřejnost má přitom často azbuku spojenou zejména s ruštinou.

Existuje ale i ukrajinská, bulharská, běloruská nebo například černohorská azbuka. Obyčejně se od sebe liší tím, že třeba používají některé písmeno navíc nebo jiné naopak nepoužívají.

U nás ve firmě se s azbukou nejčastěji setkáváme u překladů z ruštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, makedonštiny a uzbečtiny.

 

Převládající ruská azbuka

Zastavme se u ruštiny. Ruská azbuka, nebo chcete-li, ruská abeceda, vznikla z původní cyrilice a dnes má 33 písmen. Vedle 10 samohlásek a 21 souhlásek má navíc dvě písmena bez hláskového významu, tzv. měkký a tvrdý znak (Ь a Ъ).

Česká abeceda se svými 42 písmeny hojně využívá háčky, čárky a kroužky (diakritická znaménka), v azbuce existuje písmeno s diakritickým znaménkem pouze jedno (й).

Počtem uživatelů je ruská azbuka dnes nejrozšířenější. Svou současnou podobu má oficiálně od roku 1942.

Chci teď hned zjistit cenu
soudního překladu.

Specifikum měkkého a tvrdého znaku

Měkký a tvrdý znak, které z češtiny neznáme, má v azbuce svůj lingvistický význam.

Existuje spousta pravidel pro psaní/nepsaní měkkého znaku, což dobře vědí především studenti ruštiny a rusky hovořící mluvčí. Měkký znak (Ь) se nevyslovuje. Používá se pro změkčení souhlásky, za níž stojí. Mimo to má funkci tvaroslovnou (značí jednotné psaní téže skupiny tvarů).

Tvrdý znak (Ъ) má v ruštině funkci oddělujícího znaku: souhláska, která stojí před Ъ, se nezměkčuje, a následující samohláska se dělí na dva zvuky. Tvrdý znak se používá také pro oddělování předpon.

 

Azbuka do češtiny

Jako překladatelé se občas setkáváme s požadavkem, že po nás naši klienti chtějí přeložit „azbuku do češtiny“. U této formulace se krátce zastavme. Mezi lidmi je velmi rozšířená, z formálního hlediska však není správná.

„Azbuka do češtiny“ je vlastně taková zkomolenina, u které se překladatelům obyčejně kroutí prsty u nohou, zatímco vyhledávače si libují. Proč? Míchá se zde totiž práce s písmem a práce s jazykem. Jde o chybné prolnutí dvou různých procesů. Buď můžeme „přepsat azbuku do latinky“ nebo „přeložit ruštinu do češtiny“. Azbuka se správně nikdy nepřekládá. Vždy se přepisuje. Rozumíme si?

 



Komentáře

Okomentujte příspěvek

 


Chci s vámi zůstat v kontaktu

Jak zpracováváme osobní údaje, se můžete podívat zde.