Jako azbuka se neoznačuje jen ruská abeceda, ale všechny národní abecedy, které vznikly vývojem cyrilice. Laická veřejnost má přitom často azbuku spojenou zejména s ruštinou.
Existuje ale i ukrajinská, bulharská, běloruská nebo například černohorská azbuka. Obyčejně se od sebe liší tím, že třeba používají některé písmeno navíc nebo jiné naopak nepoužívají.
U nás ve firmě se s azbukou nejčastěji setkáváme u překladů z ruštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, makedonštiny a uzbečtiny.
Zastavme se u ruštiny. Ruská azbuka, nebo chcete-li, ruská abeceda, vznikla z původní cyrilice a dnes má 33 písmen. Vedle 10 samohlásek a 21 souhlásek má navíc dvě písmena bez hláskového významu, tzv. měkký a tvrdý znak (Ь a Ъ).
Česká abeceda se svými 42 písmeny hojně využívá háčky, čárky a kroužky (diakritická znaménka), v azbuce existuje písmeno s diakritickým znaménkem pouze jedno (й).
Počtem uživatelů je ruská azbuka dnes nejrozšířenější. Svou současnou podobu má oficiálně od roku 1942.
Měkký a tvrdý znak, které z češtiny neznáme, mají v azbuce svůj lingvistický význam. Existuje spousta pravidel pro psaní/nepsaní měkkého znaku, což dobře vědí především studenti ruštiny a rusky hovořící mluvčí.
Tvrdý znak (Ъ) zabraňuje změkčení souhlásky, po které následuje jotovaná samohláska (я – ja, е – je, ё – jo, ю – ju)“, měkký znak (Ь) naopak mimo jiné „označuje změkčenou souhlásku (podobně jako háček v češtině)“ a nevyslovuje se.
Jako překladatelé se občas setkáváme s požadavkem, že po nás naši klienti chtějí přeložit „azbuku do češtiny“. U této formulace se krátce zastavme. Mezi lidmi je velmi rozšířená, z formálního hlediska však není správná.
„Azbuka do češtiny“ je vlastně taková zkomolenina, u které se překladatelům obyčejně kroutí prsty u nohou, zatímco vyhledávače si libují. Proč? Míchá se zde totiž práce s písmem a práce s jazykem. Jde o chybné prolnutí dvou různých procesů. Buď můžeme „přepsat azbuku do latinky“ nebo „přeložit ruštinu do češtiny“.
Azbuka se správně nikdy nepřekládá. Vždy se přepisuje*. Rozumíme si?
*Přepis se u soudních překladů řídí závaznými pravidly pro přepis znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy (Sbírka zákonů č. 594/2006 – nařízení vlády ze dne 12. prosince 2006)